Buck, to je chlapák
Nože Buck ve světě něco znamenají. Firma s tradicí, s řadou slavných modelů v historii i současnosti (zavírák Ranger 110 oslaví za dva roky půlstoletí své existence), se širokou nabídkou nožů, s majiteli nesoucími jméno firmy, atd. Mimochodem, firma slaví letos 110 let od svého založení a zavírák 110 je frontmanem designových úprav a použitých materiálů, od designu pakkawood až po Yellowhorse - tak jsem docela zvědav na jejich "jubilejní" model v provedení magické 110.
Přehlídka malosériových úprav skoro půlstoletí starého modelu 110 Ranger. Zcela unikátní sběratelsky je nůž uprostřed osazený dvěma čepelkami 110 a 112.
Zatímco mnohé firmy se předhánějí v kreacích, které jdou mnohdy daleho za hranice většinového vkusu, Buck se drží tradičnějších hodnot. Rozvíjí, co se osvědčilo, a inovuje tam, kde cítí zájem zákazníků. Zájem zákazníků také ctí, vždyť uživatelé Bucků, to je už hodně velká rodina. Proto je nabídka Bucků kompletní a pokrývá potřeby celé rodiny - od dědečka (stockman) přes otce lovce (Alpha hunter) až po juniora (čepel s dírou z kosmickýho materiálu, Vantage Pro). Mezitím se najde kudla i pro strýčka trampa (nebo Trumpa? J - 110 nebo 112) a bratránka co skončil jako ajťák a nožům vůbec nerozumí (Nobleman). Co u Bucků nenajdete jsou bláznivé kreace, s nimiž si sice uříznete tak akorát velký kulový (nebo taky palec), ale jsou takzvaně "in". Naopak z nožů, které bych rád někdy držel v ruce, a v tomhle testu nejsou zastoupeny, bych zmínil kabaroidní 119, nešmukoidní 103 nebo elegantní a krásnou 113. To jsou modely, které také už leccos pamatují.
Testované modely vyhoví běžným potřebám a může si v nich vybrat téměř každý podle svého gusta.
Ze všech testovaných modelů byl jen Nobleman vyroben v Číně. Nicméně i firma Buck, podobně jako mnohé jiné tradiční firmy, přenáší část své produkce do Asie a tak zbývá jenom doufat, že nedopadne jako Marbles či Schrade, tradiční výrobci loveckých nožů, které už ve státech nevyrábějí vůbec nebo skoro vůbec nic. Byla by to velká škoda, protože Buck přinesl do světové nožířiny kromě legendárních nožů i jedinečný přístup ke zpracování materiálu. Podívejme se proto na jednotlivé modely pod drobnohledem.
Na špuntech je vidět kvalita ostří, větší čepelka už řezala dubový klacek, takže špunt víc potrhala a muselo se také víc přitlačit, zatímco kratší čepelka byla jedovatě ostrá.
Test řezání korkových špuntů. Nejprve je hodnota přeříznutí tlakem (nikoliv tahem) špuntu z drceného hrubého korku a poté následuje hodnota po řezání hoblin ze suchého dubového klacku (min. 50 hoblin)
Všechny nože po řezání hoblin řezaly šedý recyklovaný balicí papír, rozdíly nastaly až při řezání tenkého faxového papíru - zde už se projevil víc materiál, ze kterého byla vyrobena čepel, 420HC už papír potrhávala, zatímco ušlechtilejší ocele řezaly i tento papír s přehledem.
Nobleman je moc pěkný nůž, jediné co mi na něm vadí je, že karbon na střenkách není pravý, ale jen natisklý, to střenky na Bökerovi jsou mnohem příjemnější
Nobleman je jediný z testovaných nožů vyrobený v Číně, proto se s ním vypořádám hned na začátku. Nůž jsem si objednal proto, že se mi velmi velice líbil jeho tvar v kombinaci s pojistkou framelock, kterou mám docela rád. Nějak mi nedošlo, že karbonové střenky nemůžou fungovat jako framelock, takže vzhled karbonového vlákna je jen potisk. To je škoda, protože mně tento materiál na střenkách docela potěšil (viz společné foto s nožem Böker Magnum). Mechanické provedení nože, titanový povlak čepele i klipu jsou perfektní a nemám k nim výhradu. Čep je příkladně pevný (také řezal dubové hobliny a ani se nehnul), klip je velký a přitom nepřekáží, bohužel nejde přehodit na druhou stranu, čepel má výbornou řezivost. Materiál je sice deklarován jako 420HC, mám ale spíš podezření na 8Cr13MoVa nebo na jinou středně kvalitní čínskou ocel. Rozhodně ostří drží stejně, jako u následujících nožů, ale uchovává pocit ostrosti při přejetí palcem, což se o dalších 420HC čepelích říct nedá. Tenká čepel s dutým výbrusem má špičkovou řezivost, tvar je elegantní, klip maximálně funkční, vůbec není k velikosti nože předimenzovaný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Podtrženo sečteno, vzhledem k mé mírné chaotičnosti a občasným ztrátám, nahradil tento nožík jiný ca 4x dražší model, který nosím v kapse kalhot - kdysi jsem začal s U2, a pak už se to jenom vyvíjelo dál… (Ale k U2 se možná ještě zase vrátím, to byl nepřekonatelně výkonnej prcek, viz foto).
Potřebnou délku čepele limitují potravinové návyky - stačí se stravovat jako Francouzi a Nobleman Vám s přehledem pokryje potřebnou délku čepele.
Stockman od Bucka je chlapák i ve srovnání s jinými stockmany. Jeho konstrukce je velmi robustní, čepele jsou bytelné a každá má vlastní péro. Díky třem čepelím stockmana jsem měl možnost porovnat řezivost na jednom špuntu (foto) a rozdíl byl vskutku už markantní. 420HC je ocel, kterou lze špičkově a velmi snadno nabrousit do uhlíkově jedovaté ostrosti a oproti běžným uhlíkovkám o 420 nemluvě si tuto jedovatost podrží o něco déle. Proto mám tuto ocel velmi rád a byl to i důvod, proč mám levných Bucků se 420HC několik a používám je jako každodenní kapesní nože. Druhý důvod je samozřejmě jejich příznivá cena, nosím je volně ložené po kapsách a čas od času nějaký nemůžu chvíli najít, než ho náhodou vylovím za sedačkou auta nebo v kapse dlouho nepoužívané brašny.
Zleva stockman, Vantage Pro, Nobleman, 112 Ranger.
Odlehčená 112 s papundeklovýma střenkama (paper-stone) je nůž, který si ke mně dlouho hledal cestu. Měl jsem nejprve klasickou 112, která se mi zdála krátká, potom 110, která se mi zase zdála moc težká, a nakonec jsem se vrátil k odlehčené 112, která je sice kratší, ale dobře se drží v ruce a díky opravdu nízké hmotnosti v kapse nepřekáží. Přitom odlehčení snad moc nejde na úkor konstrukce (ve skutečnosti jde, ale protože podvědomě s lehkým nožem neprasíme tak, jako s nožem těžkým, tak výsledný pocit je ten, že je konstrukce pevná). Zajímavý je ten materiál střenek, mělo by se jednat o jakousi papírovou mikartu, zpočátku jsem k tomuto materiálu přistupoval s nedůvěrou, ale teď poté, co nůž asi rok nosím po kapsách, můžu konstatovat, že je to materiál vodě odolný, inertní a koneckonců i povrchově odolný vůči ošoupání. Průběžný čep lze při povolení doklepnout, což lze samozřejmě nahlížet z obou stran (jsou uživatelé, kteří mají radši rozebíratelnou konstrukci a na druhou stranu jsou nože lety prověřené J ). Celé této řadě je společný back-lock, hřbetní pojistka. Jsem tradicionalista a mám tuto pojistku rád, je poměrně bezpečná, i když se může časem vychodit. Určitá nevýhoda je, že po čase používání se zanáší nepořádkem a špatně se čistí běžným propláchnutím. Na druhou stranu tyhle nože se vyrábějí už téměř 50 let a stále jsou mezi lovci populární a funkční. Tím se dostáváme k vylepšenému modelu se střenkami z parohu a s 440C na čepeli. Vzhledově je to krásný nůž a čepel je adekvátní svému účelu. Zase je to věc pohledu a účelu, k jakému je nůž používán. Pakliže se bavíme o zavíracím loveckém noži, je 440C podle mého názoru ocel přiměřená (neohromí a nenadchne, ale nezklame). Tahle limitovaná série má samozřejmě ještě drobnou přidanou hodnotu navíc. I kdybych od ní ale odhlédl, stále se jedná o slušný lovecký nůž s pevnou konstrukcí vhodný pro zpracování zvěře do velikosti srnčího.
Vedle našich Mikovů (velikost fixír) se 112 může směle postavit, už jen proto, že se dobře drží. Přece jen má náznak záštity, takže se do něj člověk bez problémů může opřít víc dopředu. Hmotnost leží v dlani, podobně jako u víceželízkového fixíru, délka čepele předurčuje tento nůž pro jemnější práci. S robustní čepelí zasazené v robustních příložkách a bolstrech se nemusí nikdo bát zapáčit v zámku. Fixír přece jen tu robustnost v čepu postrádá. Dalším Mikovem, který můžeme ke 112 přirovnat, je už přece jen o trochu větší model Vantage. Ten má štíhlejší konstrukci, ale je podobně těžký, přeci jen je o kousek větší. Tady bych už v rozhodování se mezi těmito dvěma noži volil spíš podle tvaru čepele a hlavně úchopu. Buck má mosazné bolstry, které časem chytají patinu (viz foto), takže je to na osobních preferencích každého lovce. Ta moje je Mikov Vantage.
Tím jsme se plynule dostali k největší 110 Ranger. Především je to nůž, který je příliš těžký na nošení po kapsách, proto přijde vhod kvalitní kožené pouzdro. Za druhé je to nůž, jehož hmotnost leží v dlani, takže po chvíli jemné práce ruka docela umdlévá. Za třetí je to nůž, který velice dobře vypadá a představuje nejklasičtější lovecký zavírák. Já jsem po odolné klasické verzi zvolil trochu ozdobnější nůž s alpakou a fosilním dřevem (charcoal). Bohužel lesklá alpaka na bolstrech je náchylná k poškrábání, takže pokud chcete takovýto nůž do sbírky, tak určitě nenosit! Hmotnost nože vyvažuje jeho robustnost. S poměrně dlouhou čepelí si můžeme také troufnout třeba na bochník chleba. Kdybych měl najít adekvátní nůž od Mikovu, byl by to velký hunter nebo automat. Zejména ten s klabonosou čepelí. Přesto je Buck robustnější a působí fortelnějším dojmem. Nicméně právě podobnost prodejních strategií Buck 110 a mikováckého automatu je nemalá. Oba nože mají celou řadu variant, které lze kombinovat, od materiálu čepele až po střenky. Lze tak vytvořit i různé ozdobné a okrasné varianty. Cenově vychází lépe Buck, ovšem materiálově zase Mikov (čepel z RWL-34 je můj osobní favorit, i když některé vzory damasteelu mně rozhodně nenechávají v klidu). Stran úchopu v mé ruce sedí líp Mikov. Stran klasického vzhledu Buck připomíná Pumu Master. Z hlediska řezivosti čepele bych spíš vsadil na Buck se 420HC a dutým výbrusem, než na mikováckou 420 s plochým výbrusem. Tím bychom uzavřeli modely s běžnou nožířskou ocelí a podíváme se na vyšší ligu.
Paul Bos je už dneska ikonou americké nožířiny a bez příkras ho můžeme označit jako špičkového metalurga, který pro rozvoj firmy Buck znamená možná víc, než leckterý designer pro jiné firmy. Když v červnu 2010 odešel po 50 letech strávených u Bucků do penze, zanechal za sebou skvělou pověst čepelí Buck, kterou nadále bude udržovat jeho nástupce Paul Farner. Bos měl jednoduchou filosofii: dbal na špičkové tepelné zpracování a experimentoval s drobnými úpravami klasických nožířských ocelí. Tak po jistou dobu např. jeho ATS-34 patřila k nejlépe zpracovaným ocelím. A právě ta je na dalším hodnoceném noži, Buck Alpha Hunter. Jedná se vlastně o celou designovou řadu nožů Alpha. Vyznačují se obloukovitým tvarem čepele (skinner) a střenkami menšími, než obrys ručky. Nakolik je zrovna tohle řešení praktické, zjistíme až při skutečné práci. Vzal jsem Huntera na kapra a nebylo to to pravé ořechové. Kůže mi změkla od vlhka a slizu a hrany full-tang ručky i s protiskluzovým vroubkováním mi byly dost nepříjemné. Okamžitě mně napadlo, že řešení ergonomie tohoto nože je poplatné designérům, kteří se v poslední době do nožířiny obuli, bohužel často ke škodě věci. Proto pokud budete s Hunterem pracovat, doporučuji rukavice, možná je to tak původně myšlené, velikost ručky by tomu napovídala. Hmotnost tohoto nože je opět v ručce, takže žádné sekání, ani nějaké moc pohodlné řezání si s ním neužijete. Přesto přese všechno dobře vypadá a bude se pěkně vyjímat ve vitrínce. ATS-34 je dobře zpracovaná, drží poměrně dlouho ostří, jde ochotně do řezu. Dutý výbrus napovídá o vhodnosti použití na maso a měkčí poddajné materiály.
Na konec jsem si nechal dvojici modelů Vantage, které jakkoli vypadají stejně a liší se jen velikostí, jsou zcela rozdílné. Jelikož dřív jsem měl menší model, začnu s tím. Dílenské zpracování je průměrné, už jsem ztratil destičku s logem zapuštěnou do střenky, čepel je mírně vyosená. Nožík vzhledem ke své konstrukci působí fortelným dojmem, střenky z G10 jsou velmi příjemné, hrany už se používáním trochu ohladily. Klip je malý, ale funkční a dá se přehodit na druhou stranu. Linerlock je funkční pojistka, která ve srovnání s framelock pojistkou působí sice chatrnějším dojmem, nicméně drží dobře. Největší otazník mám kolem čepele, která je z S30V. Zřejmě to byla přehnaná očekávání vůči tomuto materiálu, která způsobila, že mne výdrž ostří moc nenadchlo. Nevím co si o tom mám myslet, možná jsem podvědomě řezal víc hoblin, než s jinými nožíky, ale to ostří není nic extra, při přejetí palcem se jeví jako tupé, i když řeže i tenký faxový papír perfektně. Možná je to tím, že prášková S30V má tak ultrajemné zrno, které tvoří mikroplošku tam, kde jiné materiály už tvoří mikrozoubky, že subjektivně pak působí ztupeným dojmem, i když vlastně ve skutečnosti řeže dobře. Ani pohled lupou mi tuto domněnku bohužel nepotvrdil, potřeboval bych na to větší zvětšení. Vyštipování ostří, které je u této ocele někdy uváděné, jsem nepozoroval. Malý Vantage je podobně jako Nobleman skvělý nožík pro každodenní nošení, protože je i díky nenápadnému klipu zcela ponořen v kapse, a tak je naprosto nenápadný. Za cenu, za kterou se prodává, si myslím, že to je velmi dobrý a výkonný nožík, srovnatelný s podstatně dražšími modely módních značek (Spy a Benův šmejd).
Malé nožíky mohou působit příliš titěrným dojmem (pro srovnání velikosti s U2 od Fallknivenu), nicméně ten červený Mikov se mnou před 20 lety procestoval skrznaskrz celou Evropu a nějak jsem nikdy neměl pocit, že na něco nestačí. Možná to bylo ale i tím, že málokde mají tak velké bochníky chleba, jako ve střední Evropě.
Ačkoliv jsou oba modely tvarem stejné, tak větší model má takovou nějakou jinou ergonomii. Skoro si říkám, že je až příliš plochý, a tak tam, kde G-10 je na dotek příjemná a paperstone hebký, tak tam působí dymondwood plastovým dojmem. Vzhled střenek napodobuje trochu charcoal (viz na fotografii model 110), ale na pohmat jsou tvrdé a chladné jako laminátová podlaha. Věřím tomu, že až se časem trochu ohladí a ošoupou, budou příjemnější. Protože jsem tento model do testu dostal, nebudu na něm hledat další mouchy, ale spíše vyzdvihnu klady. Jednoznačně je to čepel nože s použitým materiálem 13C26. Jedná se o Bosův zušlechtěný sandvik s vyšším obsahem uhlíku, který ovšem drží ostří o dost líp, než běžný sandvik. Právě Bosova preciznost je u této ocele tak náročné na tepelné zpracování zárukou maximálního výkonu srovnatelného s ocelemi vyšší úrovně. 13C26 má velmi jemnozrnnou strukturu, takže umožňuje poměrně snadné jedovaté nabroušení, které sice nevydrží dlouho, ale potom se chová podobně jako předešlá prášková S30V. Jakkoli na omak působí tupým dojmem, řeže s přehledem ten nejjemnější faxový papír. Na rozdíl od předešlé S30V se lépe a snadněji doostřuje na nejjemnější keramice. Pokud mám tyto dvě ocele srovnat, řekl bych že na malé čepeli kapesního nože mají dost podobné vlastnosti a 13C26 se snáze udržuje. Pochopitelně při plném vědomí toho, že výhody práškové metalurgie se projeví na větších čepelích, které mohou být víc zapřaženy do drsné práce (stačí škára plná bahna a drobných kamínků, a vyjeví se čistá realita bez příkras).
Velký Vantage je nůž, který můžeme směle položit mezi silnou čtyřku moderního muže (http://www.noze-nuz.com/recenze/silna_ctyrka/silna_ctyrka.php). Zařadil by se k BM Vex nebo Spy Tenacious. Dokonce si s ním můžete troufnout i na tvrdší práci, já jsem s ním ořezával vánoční stromeček na usazení do stojanu a borové hobliny šly jako po másle. Jen ty ostré hranky na střenkách asi ohladím smirkem. Pokud se dřív neošoupou. Hmotnost a rozměry tento nůž předurčují k nošení v kapse kalhot nebo bundy, podobně jako předchůdce se schová dovnitř celý a vykukuje jen malý klip. Je to ideální nůž pro městské lidi, kteří potřebují porcovat kartony do popelnice a přeřezávat pásky u balíků s došlým zbožím. Pochopitelně bez problémů zvládne i potravinové nasazení a díky konstrukci se snadno vyčistí a propláchne po nějaké nečisté práci. Konstrukce otvírání je poloautomatická, čepel se otevře buď tlakem na výběžek s následným švihnutím (systém flipper), nebo přes oválnou díru palcem, ale v zimě v rukavicích si o tomhle způsobu můžete nechat zdát. Já nejsem na tyhle vychytávky moc zručný, takže pokud nůž nemá kolíček, není to pro mě jednoruční otvírák, nicméně do Německa s sebou tenhle nůž určitě neberte.
Osobní sympatie z průběhu celého testu bych rád vyslovil dvěma nožům: (1) stockman obdrží cenu sympatie pro dědkovský zavírák za netradičně bytelnou konstrukci a (2) Nobleman za eleganci kombinovanou s praktičností. Až na ten simulovaný karbon, takže možná spíš tu cenu Noblemanovi vyfoukne Vantage Pro. A do třetice Paula Bose bych uvedl do síně slávy za celoživotní hledání cesty a za snahu zlepšit to, co se zlepšit dá, a změnit to, co zlepšit nejde. Pan Buck je holt chlapák.
Walking Dead Knives