Nože - Nůž - Hallam Tracker : Když dva dělají totéž...

Hallam Tracker : Když dva dělají totéž...

Kapitola první : Legenda o noži

Stal jsem se obětí vlastní recenze. V době kdy jsem si chystal podklady pro recenzi Nože ve filmu - trochu jinak, jsem poměrně hodně času věnoval filmu The Hunted (Štvanec). Ten film obecně patří k nejoblíbenějším mezi nožomily a nůž Tops Tom Brown Tracker z tohoto filmu slaví velký komerční úspěch. Další dva nože použité v tomto filmu neslaví naprosto žádný komerční úspěch, protože nejsou vůbec na trhu. Jsou to ty dva na koleně vyrobené kousky, tak naturalisticky použité v jedné ze závěrečných scén filmu. A právě při hledaní fotek a podkladů pro výše zmíněnou recenzi jsem se zakoukal do toho handmade trackeru, který si vyrobí Aaron Hallam (Benicio Del Toro) z listového pera na skládce. Řekl jsem si, že TOPS Tracker může mít prakticky každý, kdo bude ochoten do něj investovat peníze. I když ne v té filmové leštěné verzi. Ale tento custom získá jen ten, kdo bude dostatečně odhodlaný. Nebyla to ani tak touha mít něco, co nikdo nemá, ale zvědavost. Byl jsem zvědavý, jak dobře by byl takový nůž použitelný a hlavně se mi líbil ten syrový design. Nejdřív jsem si samozřejmě udělal pár screenshotů z filmu. Vylovit z filmu záběry, tak aby tam byl kvalitní detail nože, je poměrně pracné, ale bez problémů možné i s běžným PC na běžném SW přehrávači videa.













Z tvaru nože je jasné, že se Aaron Hallam snažil vytvořit opět svůj oblíbený nůž jehož nákres a první dokonalejší verze vznikla ve výcvikovém táboře pod vedením Toma Lee Jonese. V nouzových podmínkách skládky je výsledek samozřejmě o dost jednodušší a prostší než originální Tracker :









Tracker vyrobený v táboře (nebo možná i jeho další dokonalejší verze) je použita v úvodních scénách v lese.











Ale zpět k té méně sofistikované verzi vzniklé podle filmu na skládce z listového pera. Začal jsem si podle snímků malovat nákresy. Toto je jeden z prvních :



Tohle už je trochu upravená verze, méně podobná předloze :



Malý krok zpět a nanečisto nakreslená konečná verze :



Nakonec ve mně převládnul obchodník s nožovou konfekcí a vzdal jsem holou hrubou verzi omotanou kůží nebo provazem a noži jsem rovnou navrhnul i střenky. Začal jsem totiž uvažovat o malé číslované sérii a představil jsem si hned první dotaz zákazníka majícího zájem o tento nůž : "A nevíte, kdo by mi k němu vyrobil střenky...?"
Finální nákres i s pouzdrem je zde :




Nezahnul jsem špičku nože nahoru, tak jako to má Aaaron, ale naopak jsem pro lepší držení zahnul rukojeť dolů. Aby se nůž lépe držel a používal. Držet se úplně striktně té "smeťákové verze" nepovažuji za povinné. Přeci jen jde nakonec o nůž, který by měl k něčemu vypadat a sloužit i k jiným věcem než k vytváření větracích otvorů v paži Toma Lee Jonese. Zuby na hřbet jsem také neplánoval, protože mi přijdou zbytečné a v mnohém i limitující. Překáží při zasouvámí nože do pouzdra, brání v zatlačení dlaní na hřbet...a nakonec proč řezat pilkou, když už má člověk takto sekeroidní nůž. Myslím, že s pomocí sekání takto masivní čepelí lze překonat stejnou porci materiálu jako krátkou pilkou. A možná i rychleji. Přílišná univerzálnost nože, spíš omezuje jednotlivé funkce.



Možná se divíte proč jsou na nákresu anglické popisky, ale to souvisí s prvotním nápadem a pokusem nechat pár těchto nožů vyrobit na Taiwanu. Měl jsem tady nabídku od jedné taiwanské firmy na výrobu jakýchkoli nožů. Zadal jsem jim pro legraci tento. Výsledek byl příšerný. Při odběru 1000 kusů byla cena za kus tak vysoká, že bych si za ni mohl koupit menší hotový TOPS vyrobený v USA.:o( No nic. Jednat s asiaty je asi dost věda a tak jsem se vrátil na zem a začal uvažovat o reálnější výrobě. Vlastní produkci z listového pera na smeťáku jsem ihned zavrhl. Kde bych také v naší krásné a čisté zemi hledal smeťák ...? ;o) Moje pozornost se přirozeně obrátila k českým nožířům...

Kapitola druhá : Stav nožířů v českých luzích a hájích

Rozhodl jsem se, že výrobu nože svěřím nějakému českému nožíři. Samozřejmě mě první napadl můj osvědčený dvorní nožíř pan Zdeněk Štor, s jehož prací jsem byl vždy velmi spokojen, ale zároveň mě lákalo zkusit i někoho jiného. Změna je život a tak jsem zalistoval na internetu a našel tři nožíře, které jsem ihned e-mailem oslovil a požádal je o výrobu nože. Vybíral jsem nožíře, kteří měli v nabídce podobné syrové outdoorové kousky. V příloze e-mailu jsem poslal i nákres nože. Po pár hodinách čekání ve mně převládla netrpělivost a pochybnosti. Žádný z oslovených nožířů se neozval. Tak jsem oslovil další tři. Večer se mi ozval jeden z oslovených knifemakerů a rovnou se omluvil, že se takovými noži vůbec nezabývá. Moje rozčarování postupně přecházelo v naštvanost. Několik let totiž poslouchám, jak mají nožíři málo práce a jak nemají kšefty a že se tím nedá uživit... A když jim člověk pošle objednávku, tak žádná odezva. Bouchly ve mně saze a napsal jsem svoji poptávku celkem 15 nožířům s tím, že ho nechám vyrobit každému, kdo bude k tomu ochotný. Riskoval jsem značnou investici, ale vem to čert. Tato záležitost mě začala zajímat. Po výstavách nejezdím, ale od zákazníků a některých nožířů vím, že jsou tam domácími samovýrobci vystavovány stále ty stejné přezdobené a předražené skvosty z damašku, které už nechtějí ani západní němci v kalhotách s padacím mostem. Málokterý nožíř je ochoten se věnovat běžné levnější lidové produkci sloužící pro praxi. Důsledně jsem na stránkách oslovených nožířů hledal, jestli dělají i nože na zakázku. Tuto nabídku tam měli bez vyjímky všichni. A víte jak to nakonec dopadlo ? Zhruba po týdnu, jsem to celé uzavřel a výsledek je následující. Z patnácti oslovených nožířů se mi jich zhruba třetina omluvila, že podobné nože nedělají, že nedělají podle nákresu zaslaného e-mailem, že na to nemají materiál, že se drží pouze vlastních návrhů...atd. Pouze jeden se mi omluvil, že by mi nůž moc rád vyrobil a bylo vidět, že ho to vysloveně láká a mrzí, ale neumožňuje to v současné době jeho zdravotní stav. Další třetina se mi vůbec neozvala. A se čtyřmi nožíři jsem se nakonec dohodl na výrobě nože dle mého zadání. Byl jsem z toho poměrně dost zklamaný. Tak zklamaný, že jsem tady chtěl původně uvést seznam všech oslovených mistrů a ke každému napsat, jaká byla jeho reakce. Jenže tato celá kauza se udála koncem dubna 2012 a já jsem od té doby vychladnul a rozhodl jsem se, že nechám všechny zúčastněné, ať si sami sáhnou do svědomí. Navíc to byla jejich volba, nejsou nijak povinni každému vyhovět a musím vzít v potaz i to, že můžou brát mnou zvolený způsob objednání jako nestandardní. Nicméně jsem s nimi skončil a doporučil bych jim, aby si na svých internetových stránkách upravili nabídku na : Nože na zakázku nevyrábíme. Popř. uvedli podmínky za jakých jsou k tomu ochotni laskavě svolit.
Ke čtyřem svolným nožířům jsem přirozeně nakonec přidal i Zdeňka Štora, protože kromě kauzy "ochota nožířů" nabízela tato akce ještě mnohem zajímavější výstup. A to velmi vzácné, a za normálních okolností naprosto nemožné, srovnání práce pěti různých nožířů na jednom a tomtéž noži podle jednotného nákresu.

Kapitola třetí : Když  dva  pět dělají totéž...

Měl jsem tedy domluvenou výrobu svého Hallam Trackeru u pěti nožířů. Se všemi jsem si dohodl indiviudální podmínky. Nijak jsem nebazíroval na použití oceli RWL-34, kterou jsem předtím vybral spíš pro její současnou oblibu. Tato obliba se ukázala jako falešná, protože z ní nedělá ani jeden z těchto pánů. Osobně bych rovnou volil uhlíkovku, ale vždy myslím i na další prodej a tam by nepotažená uhlíkovka mohla působit problémy. Je mnoho zákazníků, kteří ani nevědí, že si mají namazat čep zavíráku, natož to, že bude čep tak pevný nebo volný, podle toho jak ho utáhnou nebo povolí. Pro ty by péče o extrémně nekorozivzdornou ocel byla asi nad veškeré možnosti chápaní. Proto jsem z nabídnutých ocelí volil vždy spíš více či méně nerezovou ocel. Taktéž jsem dal volnost ve výbrusu, tam se ukázal nejzásadnější rozpor, protože každý z nožířů má svůj oblíbený výbrus, kterému věří a umí ho udělat. V tomto případě jsem se rozhodl dát na jejich zkušenosti.
S mikartou nebyl problém, jen v jednom případě jsem musel (a docela rád) kývnout na dřevo. Nejhůře se prosazovalo mnou navržené univerzální vertikálně-horizontální pouzdro. I tam jsem udělal pár ústupků. Je to udivující, ale i při výrobě nože na zakázku člověk občas (asi?} musí udělat kompromis. Na druhou stranu měl mít každý nůž i cosi vlastního z umu a zkušeností každého řemeslníka. Výroba byla spuštěna a nezbývalo než čekat na výsledky. Termíny byly domluvené od 3 týdnů do tří měsíců na dokončení. Když chcete nůž na míru, tak to chce hold hodně trpělivosti.

Jan Hermach

Prvním nožem, který mi dorazil, byl tracker od pana Jana Hermacha. Docela mi vyrazil dech, protože je ještě nestydatější a dekadentnější, než to co jsem původně navrhl. A nakonec se nejvíc ze všech nožů podobá své filmové předloze. Popravdě jsem tuto variantu výbrusu vůbec nečekal. Ale dal jsem panu Hermachovi volnost a on ji takto pojal. Upřímně musím říct, že kdyby mi přišel pouze tento nůž, tak bych byl asi zklamán. Nicméně je štěstí, že mám možnost srovnání i s jinými kousky a nakonec musím uznat, že má skutečně něco do sebe. Napadly mě právě ty přívlastky jako nestydatý a dekadentní, protože tak oproti ostatním čtyřem kreacím skutečně působí. Je z nich i svým způsobem nejbojovnější. Nůž má téměř přesně ten tvar, který jsem namaloval. Jen má o něco delší rukojeť (i protáhlý ten krk) a výbrus oproti nákresu zcela mění celkový dojem. Delší rukojeť dopřává velmi kreativní a pohodlné použití pro cokoli. Zapomněl jsem poznamenat, že výbrus je dutý, takže nůž bude velmi řezivý do mělčích materiálů, jednoduše řečeno do hloubky výbrusu. Bude určitě výborný jako skinner a obecně jako lovecký nůž. Čepel je z nerezovky Ak9 Poldi(17042), kterou pan Hermach používá a nabízí nejvíce. Určitě to není špatná volba a je fajn se seznámit i s jinými ocelemi, než jsem běžně zvyklý. Střenky jsou z mikarty s hrubší neklouzavou úpravou. Pouzdro je velmi jednoduché, kompaktní a pěkně vyrobené. Určitě bude velmi praktické a trvanlivé.

Cena za kterou je možno u nás tento jediný originál objednat : PRODÁNO
















Hallam Tracker od pana J.Hermacha je nejvíce podobný své filmové předloze. O které samozřejmě zmíněný nožíř vůbec nevěděl.

VIDEO :

Lukáš Kučera

Druhým nožem, který mě ještě během jara potěšil je výsledkem práce pana Lukáše Kučery. Je to naprosto odlišné pojetí než v prvním případě. Plochý výbrus dává noži zcela jiný celkový vzhled a taky trochu mění jeho použití. Zatímco první nůž je spíš takovým skinnerem. Tento by byl vítaným pomocníkem třeba v tábornické kuchyni (a nejen v tábornické). Plochý výbrus totiž umožňuje dobrou a jemnou práci s potravinami. Zaoblené ostří doslova láka si z něj udělat kolíbku na krájení zeleniny i v domácí kuchyni. Tento kuchyňský talent mu ovšem vůbec nebrání ani v jeho původním poslání. Tedy ve funkci trackeru, doslova přeloženo stopařského nože. Tedy boj, lov, survival... Celkově na mě dělá dojem velmi pěkně zpracovaného nože, na kterém je vidět ta správná dávka handmadu. A plochý výbrus je pro české nožíře poměrně typický. Možná, že kdybych na nákresu netrval na scandi výbrusu, tak jich přišlo s plochým výbrusem i víc. Pan Kučera mi nabídl dvě oceli, buď ELMAX nebo D2 (110). V té době jsem ELMAX ještě neznal a tak jsem sáhl po osvědčené D2. Dnes bych samozřejmě neváhal a šel do špičkového ELMAXu. Ale D2 je velmi dobrá ocel a i když už ta její největší modní vlna polevila, na jejích skvělých vlastnostech to nezměnilo vůbec nic. Střenky jsou z leštěné mikarty. Ještě o malinko profesionálněji než nůž, působí pouzdro, které je skvěle vyrobené a asi nejvíc odpovídá mým představám, které jsem měl, když jsem ho maloval. Pan Kučera je především skvělý sedlář a pouzdra dělá úžasná. Vedlo to nakonec k mnohem větší a delší spolupráci mezi námi.

Cena za kterou je možno u nás tento jediný originál objednat : PRODÁNO

VIDEO :

Martin Mládek

Mám v sobě asi něco ze straky, protože se mi hodně líbí leštěné nože. Zrcadlově leštěnou čepelí nože mi udělal radost pan Martin Mládek. A nejen tím leštěním. Pan Mládek totiž jako jediný vyrobil nůž téměř úplně přesně podle mého nákresu. Když ho položím na původní výkres, tak dokonale lícuje. Až na ten zub, kterým končí ostří. A ten mi tam nevadí, protože to nakonec vypadá lépe. Na nákresu mám to zakončení víc do obloučku, ale tento způsob zakončení je ve finále hezčí a určitě praktičtější, jak při použití, tak hlavně při broušení. Nůž nejlépe splňuje moje původní představy a mně osobně dokazuje, že to co jsem namaloval, není vůbec špatný nůž. Měl jsem trochu pochybnosti, jestli nebude moc sekeroidní. Ale s nožem od pana Mládka v ruce konstatuji, že u mě dobrý (moc dobrý!!!). Výbrus také nakonec není scandi, ale mírně dutý. Tento nůž má spolu s níže uvedeným modelem od pana Brixiho nejčistší linii ostří. Čepel je z klasiky všech klasik, tedy ze 440C. Je to taková královna matka všech nerezovek. A mě plně vyhovuje. Střenky jsou z leštěné mikarty. Je to ta hrubší mikarta, takže leštění v rámci možností. Ještě jedna drobnost, nýty mohly být z nerezu, ta mosaz se k lesklé oceli moc nehodí, ale to je opravdu zanedbatelná výtka. Pouzdro vypadá trošku hruběji, nebylo barveno. Barvením by se některé drobné nedokonalosti zakryly. Nevadí. Bylo tvrdé, tak jsem ho namazal Indulonou a ještě to párkrát zopakuji. Po pár týdnech používání bude vypadat úžasně. A opět musím pochválit přesnost s jakou se pan Mládek držel mojí předlohy.

Cena za kterou je možno u nás tento jediný originál objednat : PRODÁNO

VIDEO :

Jaroslav Brixi

To co mi přišlo od pana Jaroslava Brixiho nemá s mým nákresem už skoro nic společného, ale já si toho několik prvních týdnů skoro ani nevšiml. Tomu noži to totiž musí každý odpustit. Pan Brixi můj tracker "polidštil" a vzniknul z toho krásný a téměř klasický lovecký nůž. Původně jsem si myslel, že je čepel pouze zúžená, ale po přiložení na nákres jsem zjistil, že nemá dolů zahnutou pouze rukojeť, ale téměř ve stejném úhlu i čepel. U špičky to dělá skoro jeden centimetr. Jinak jde obrys po mojí původní linii. Noži to přidalo na civilnosti a přiblížilo ho to i běžným, věci neznalým uživatelům. V kombinaci s kovanou ocelí D2, zrcadlově leštěným konvexním výbrusem a rukojetí z ořechu, vzniknul natolik atraktivní nůž, že při mé malé anketě mezi laiky, kterou citlivě nazývám "I blbej někdy poradí", zvítězil tento nůž v soutěži krásy. Manželce se opravdu hodně líbí.;o) Patří také k nejostřejším z celé pětky (zkoušeno pouze subjektivně na mém předloktí). Podobně jako nůž, je mimo můj návrh i pouzdro, ale i tomu to nelze neodpustit. Je bytelné, pohledné a z dobré kůže.

PRODÁNO

VIDEO :

Zdeněk Štor

Poslední kousek přišel od mého dvorního nožíře pana Zdeňka Štora. Ten mě také nejvíc pobavil. Když jsem mu poslal svoje zadání, tak mi napsal něco ve smyslu : "Jee to je zase sekera". A nakonec mi z toho udělal ještě větší sekeru než jsem namaloval.:o)) Jako jediný dodržel tloušťku čepele 5 mm. Ale šířka mu asi na takovou tloušťku byla málo a tak čepel skoro o půl centimetru rozšířil. Navíc mi jako jediný vnutil uhlíkovku, kterou jsem na tom noži vlastně moc chtěl :o), ale nezadal jsem ji kvůli případným dalším uživatelům, kteří by se o ni nechtěli starat. Výsledkem je, že téměř dosáhl parametrů nože TOPS Tom Brown Tracker. Tedy mu opět vlastně nemám co vyčíst.;o) Zdeněk mi vyrobil to, co jsem se bál namalovat.;o) Ozvláštnil to ještě konvexním ostřím na scandi výbrusu. Atraktivitu taky zvyšuje takové velmi lehké východoasijské tanto. Potěšili mě i šrouby s torxem, které umožnují demontovat mikartové střenky. Použitá ocel je uhlíkovka 14260. Pouzdro je velmi jednoduché, pevné, kompaktní a ctí můj návrh. Pokud by existoval skutečný Aaron Hallam, sáhl by mezi těmi pěti kousky jistě po tomto.;o)

Cena za kterou je možno u nás tento jediný originál objednat : PRODÁNO

VIDEO :

Kapitola čvrtá : Není na světě  člověk  nůž ten, aby se zalíbil lidem všem

Na této recenzi jsem pracoval od dubna 2012. Nože chodily postupně až asi do srpna 2012. Měl jsem čas o tom přemýšlet a měl jsem čas to trochu rozdejchávat, ale stejně tak úplně nevím, co si o tom mám nakonec myslet. Na základě jednotného zadání s menšími individuálními ústupky, mi od pěti nožířů přišlo pět diametrálně odlišných nožů. Já si celkem bez problémů umím vzít z každého to nejlepší a ve finále se mi moc líbí všechny. Všimněte si, že jsem je nehodnotil nijak přísně a ta tolerance mi nečinila ani žádný problém. Ale představte si, že bych si ten nůž zadal jen u jednoho nožíře a něměl tuto úžasnou možnost srovnání. A jaké by byly ty nože, od nožířů, kteří mě odmítli ??? To už se nedozvím. A i když mě trochu dráždí představa o možných dalších výsledcích mého pokusu a určitě pro mě bude do budoucna i jistou příčinou k neodbytné pochybnosti. Přesto si troufám tvrdit, že ta výsledná barevnost a různorodost výsledků mého zkoumání je vlastně vítězstvím. Je to vítězství rozmantitosti, která plyne z jisté lidské (ne)dokonalosti. Výroba nože je kombinace fantazie, dovednosti a zkušenosti. Proto by nás neměla ta rozmanitost nijak udivovat. Ale chce to pevné nervy a kdo je nemá, ať se raději drží sériovky.;o)

(Pozn. : kterýkoli z vyrobených nožů u nás můžete objednat. Přeci jen nebudu potřebovat pět "stejných" nožů... Pokud byste se trefili do mého favorita (??? ;-)), tak si dám udělat jiný.)

D.Šulc
www.noze-nuz.com