Recenze plná výbrusů
To, jak nůž dobře či špatně řeže, se zpravidla přisuzuje oceli, ze které je vyrobena čepel, a kvalitě nabroušení ostří. Teprve potom přichází řeč na tvar ostří, případně tvar výbrusu. Rozhodl jsem se proto udělat test zaměřený výhradně na vliv výbrusu na řezivost nože, protože věčné diskuse o vhodnosti toho či onoho nože na tu či jinou činnost zpravidla končí vždy stejně, a to že zcela univerzální nůž neexistuje a jsou jen nože více či méně vhodné pro tu kterou činnost.
Testované nože jsem se snažil vybrat tak, aby byly délkou čepele a tvarově zhruba obdobné, tedy aby se použitím přibližovaly svému určení. Nakonec se ukázalo, že takovým opravdu univerzálním typem, který se v různých obměnách opakuje u různých výrobců, je lovecký nůž v klasickém stylu Boba Lovelesse. Do testu jsem zařadil původně pět těchto nožů, posléze spíše pro dokreslení a obohacení recenze o zvláštní typ výbrusu přibyl ještě nůž z dílny dalšího velkého nožíře, Kena Oniona. Když to tak vidím, skoro mně mrzí, že tu nemám nic od Boba Doziera, jehož nože mám také velmi rád.
Nože v testu:
Fallkniven F1 jako etalon kvality, nůž s mimořádně kvalitní laminátovou čepelí se středem z VG-10 a boky 420 (vyrábí se i v tzv. 3G provedení s SGPS na středu a VG-10 na bocích), konvexní výbrus předurčuje tento nůž na terénní tzv. outdoorové aktivity, je to praktický univerzál, dobře známý a ne nadarmo mezi lidmi velmi populární. V poslední době se objevují problémy s vylamováním mikrozoubků na ostří z VG-10, sám tuto zkušenost nemám, nicméně na vině je pravděpodobně kombinace příliš vytaženého konvexu do jedovatého ostří v kombinaci se stabilní a odolnou, ale přece jenom křehčí ocelí VG-10 a s přehnanými nároky uživatelů na surviválové použití. Po přebroušení a tím i ztupení úhlu ostří problémy většinou mizí.
Bark River Fox je nůž z vynikající uhlíkové oceli A2, výbrus je konvexní, ale trochu plošší, než má F1, nůž má velmi příjemný tvar čepele vhodný pro všestranné použití, zejména však běžné tábornické aktivity, je to můj oblíbený univerzální nůž. Také ho nejvíc používám a byl už několikrát přebroušen, takže ostří už neřezalo jako z výroby (nedávno jsem měl v ruce BRKT Manitou s čepelí z uhlíkové ocele 52-100 s ještě trochu jedovatějším konvexem, než má Fox, a nebýt příliš tenké ručky, byl by to asi můj současný "ultimate", rozhodně řezal naprosto fantasticky).
ENZO Trapper (scandi) je nůž z uhlíkové ocele O1 s tzv. skandinávským výbrusem, ostří se vyznačuje fantastickou řezivostí, ale zároveň se při práci s tvrdými materiály do prvního přebroušení vyštipují mikrozoubky, nicméně výbrus tento nůž předurčuje na venkovní použití a spíše na práci se dřevem, ukrojit krajíc chleba a namazat máslem jde sice také, ale ne zrovna nejlíp. O cibuli raději nemluvě (pro tyhle úkony se člověk musí naučit řezat s nožem naklopeným na stranu tak, aby vnitřní strana výbrusu šla rovnoběžně s řezem, pak to jde dobře a kolečka se nelepí na čepel tolik, jako u nožů s plochým výbrusem).
ENZO Trapper 95 (flat) je lehčí nůž z ocele D2, která je velmi tvrdá a odolná (trochu hůř se brousí a nedrží dlouho to nejjedovatější ostří, jako O1). Plochý výbrus je na ostří zakončen krátkou fasetou. Z hlediska použití je to univerzální nůž, který zvládne i lehčí práci se dřevem, naopak velmi dobře se s ním zpracovávají potraviny. Plochý výbrus s fasetou patří k nejběžnějšímu typu výbrusu, najdeme ho na většině zavíracích i řadě pevných nožů prakticky u všech výrobců.
Beretta Loveless se hrdě hlásí k odkazu oblíbeného výrobce loveckých nožů. Prakticky kopíruje tvar jeho populárního nože Hunter. Čepel má až do hřbetu plynulý dutý výbrus zakončený na ostří fasetou, a je vyrobena z vynikající japonské oceli AUS-8. Tento nůž je podobně, jako třeba ColdSteel Pendlton (foto 2) určený pro zpracování zvěře a obecně na potravinové využití, dřevo s ním jde dobře okrajovat a ořezávat, ocel je dostatečně pružná i na menší štípání, nicméně nože s dutým výbrusem se nejčastěji vylamují při nevhodném použití (páčení, štípání, sekání, atp.). Většinou se proto dutý výbrus brousí tak do poloviny až 2/3 výšky čepele a kombinuje se s nepravým ostřím vyznívajícím do bodavé špičky (tím se vytvoří jakési žebro, které by mělo zabránit zlomení špice). Lovecké nože, u kterých je nepravé ostří spíše na závadu, mívají čepel na hřbetě ve špici sníženou, aby se zabránilo poškození vnitřností při otvírání zvěře. Beretta je pozoruhodná i tím, že má ve hřbetu čepele téměř 5 mm, nejvíc z testovaných nožů.
CRKT Ken Onion Skinner je tvarově nesmírně zvláštní nůž, tvar vychází z asijské tradice (jako jediný byl vyroben v Číně). Čepel je z oceli Bohler K110, je to tvrdá a houževnatá ocel s vysokou ostrostí. Nůž má konvex-konkávní výbrus, tedy od ostří je mírný konvex, který se pak směrem ke hřbetu přetáčí do dutého výbrusu (je to podobné řešení, byť ne tak výrazné, jako mají nože se širokým žlábkem, např. řada Marbles Ideal). Nůž má tedy pro lovce výhody dutého výbrusu, ovšem navíc má i výhody jemného konvexu plynule přecházejícího do ostří, postrádá tedy hranu fasety.
Jak se testovalo ?
Provedl jsem obvyklý špuntový test (tedy váha, prkénko, špunt z umělého korku a nůž, měřila se hmotnost v kg potřebná k zaříznutí do špuntu, poté průřezu skrz špunt a nakonec doříznutí špuntu vejpůl. Protože povrch špuntu z umělého korku je pevnější, než jeho vnitřek, tak síla vynaložená na zaříznutí do špuntu odpovídala řezivosti vlastního ostří (před testem jsem každý nůž obtáhl na keramice, aby se ostří oživilo). Všechny nože se pohybovaly zhruba na stejné hodnotě, jen Onion, který má jedovatější výbrus, na tom byl o trochu lépe. Nepatrně horší výsledek Foxu zase přisuzuji tomu, že jsem Fox před tím používal, a nebyl nabroušený do jedovata tak, jako ostatní nože. Poté se při průřezu skrz špunt začaly uplatňovat vlastnosti výbrusu, jinými slovy hodnota B v tabulce 1 odpovídá síle potřebné na proříznutí pórovitého materiálu, který je sice ohebný, ale nůž jej při průřezu musí více či méně rozvírat. Opět by nemělo překvapit, že nejlépe řežou nože s dutým výbrusem, které mají tenkou část čepele po celé tloušťce špuntu. Zaujalo mně ale, že obě Enza dopadly zhruba podobně, čekal jsem, že nůž se skandinávským výbrusem bude špunt víc rozvírat a potřebná síla tak bude větší. Ta se v tomto případě projevila až při dořezávání špuntu, kdy skutečně na skandinávský výbrus bylo potřeba víc přitlačit. Ostatní nože řezaly zhruba podle síly čepele, a také plochy špuntu, který se o čepel rozvíral (tady měla velkou výhodu úplně dutá Beretta, kdyby byl ale špunt silnější, řekněme od šampusu, už by se zase projevila její nejtlustší čepel ve hřbetu). Když to shrnu celkově, tak nejlépe řežou nože s dutým výbrusem, pak nože s fasetou a plochým výbrusem, a nejvíc je třeba zabrat u nožů s konvexem. U skandinávského výbrusu sílá závisí na tloušťce řezaného materiálu, čím tlustší je klacek (klobása, štangle salámu, atp.), tím víc se musí zabrat.
Tabulka 1 - Tloušťka čepele ve vzdálenosti 2, 5, 10 , 20 a 30 mm od ostří a řezivost na korkovém špuntu (kg váhy potřebné na zaříznutí - A, průřez - B a doříznutí - C)
Obr. 1 - schématický profil napříč výbrusem - nejjedovatější výbrus od ostří má Onion, Beretta má výraznou hranu fasety, u skandinávského výbrusu je patrná velmi výrazná "štípací" hrana, zajímavé také je, že vcelku minimální rozdíl mezi F1 a Foxem se projeví na řezných vlastnostech.
Další test, kterému jsem nože podrobil, bylo ořezávání klacku, resp. výroba ježka na podpal. Bohužel jsem s sebou neměl všechny testované nože, ale jen některé, nicméně myslím si, že vliv výbrusu se dá dobře demonstrovat i na nich. Smrková polínka jsem naštípal na špalíky s větší S1 (což je mimochodem na nejrůznější zádveřní aktivity skvělá kudla), a špalíky zhruba 2 cm v průměru jsem ořezával dokola zapřené o zem. Vůbec nejlíp se mi řezalo se skandinávcem, dlouhá plocha krásně vede nůž do řezu, takže se doslova nahoblují skutečně jemné hoblinky. Poměrně dobře se chovají i nože s konvexním výbrusem, které umožňují řezat do obloučku, takže lze hoblinky řezat téměř až do prostředka špalíku, než se zlomí. O poznání hůř se řezalo s noži, které mají fasetu v kombinaci s plným dutým výbrusem, protože se musí dávat velký pozor na udržení úhlu. V podstatě co řez, to jinak tlustá štěpina, navíc se štěpiny štípou a odpadávají, když se nůž v ruce zaviklá. Trochu lepší byla situace u nože s dutým výbrusem do poloviny výšky čepele (měl jsem po ruce konstrukčně velmi zajímavý zavírák Swivel), u kterého se čepel podobně jako u nože se skandinávským výbrusem opřela o špalík a klouzala po něm, takže hobliny byly tenké a kroutily se. Nůž s plochým výbrusem s fasetou je na tom podobně, jako plný dutý výbrus, trochu líp drží směr, ale vliv fasety je znát. Oheň jsem rozdělal sirkama, nicméně kdybych si chtěl škrtnout firesteelem, zvládly by to kromě Oniona všechny nože. Onion jako jediný má zaoblené hrany hřbetu čepele.
Řezání hoblin se skandinávským a dutým výbrusem, na suchém borovém klacku je jasně vidět, jak skandinávský výbrus umožňuje plynulé zaříznutí, zatímco s fasetou na dutém výbrusu uděláte na tomtéž klacku jen krátké hoblinky
Poslední test, kterému jsem nože podrobil, bylo zpracování prvního letošního kapra z jarního výlovu, resp. jeho porcování (šupiny a filety jsem dělal vhodnějším nožem na tuhle práci). Tady je prostě nejlepší si dát kudly před sebe na stůl a za chvíli máte jasno, se kterým se vám nejlíp dělá. Upřímně řečeno, tenhle test nebyl moc objektivní, protože nejprve jsem dal pryč nože, které se mi na první šahnutí blbě držely obrácené do dlaně na kuchání. Na F1 jsem zapomněl, ale zkusil jsem jí už kdysi, takže povědomí mám. V podstatě to dopadlo docela zajímavě, Beretta se mi v kaprovi vyloženě viklala, ploché Enzo bylo takové nemastné neslané, Fox a Enzo se scandi výbrusem byly příjemné. Nakonec jsem ale stejně skončil u svého kapřího miláška, krátkého a lehkého soudku od Iisakki (model 1244) s kratší dvouapůlmilimetrovou čepelí se skandinávským výbrusem, který je na tuhle práci prostě tak akorát. Následně jsem dělal osm menších okounů, a opět k mému překvapení nejpříjemnější byly Enzo se skandinávským výbrusem a Swivel. Navíc Swivel díky jedinečnému otvírání umožňuje dokonalé vyčištění, po zapření silou do páteře si vedl na výbornou, prakticky jsem necítil, že držím zavírák.
No a tím by se dal celý ten test uzavřít, nože se mají používat na ten účel, na jaký jsou konstruované a každý z nás má jinou ruku a v ní trochu jiný třes, takže to, co vyhovuje jednomu, tak nemusí sedět druhému. Já jsem si pro sebe našel optimální některé finky a potom nože formátu F1 (Enzo, Beretta). Hodlám letos vyzkoušet 3G laminát.
Tabulka 2 - Následující přehled by měl trochu naznačit, na co lze který typ výbrusu dobře (+), či ještě lépe (++) použít, nebo naopak nouzově (0) či téměř vůbec nelze použít (-).
Walking Dead Knives
